Jsem zamilován, má krásná Marion. (2)

27. srpna 2015 v 14:00 | Kamča
Už jsem ani nedoufal, že bych mohl najít les, když najednou jsem se ocitl ve stínu. Chvála Bohu! Ještě chvíli a nejspíše bych mou pouť za sladkou princeznou musel vzdát. Štěstí přálo však naší lásce, proto jsem v klidu mohl pokračovat. Dokonce jsem byl i posilněn vodou, protože jsem v lese objevil jakýsi maličký potok. Tak krásně čistá voda, netknutá civilizací. Její chuť byla nepopsatelná, nedala se vyrovnat vodě, kterou jsme pili u nás na vsi. Jenže čím víc lidí by o tomto potůčku vědělo, tím rychleji by z něj tak svěží voda zmizela. Jaká to škoda. Jednou i má krásná Marion ochutná tak průzračný nápoj. Pokud ovšem na zámku nepije mnohem křišťálovější a ledovější vodu. Vždyť my jsme tak rozdílní, bude těžké ji nemilovat, ale pro ni asi bude lehké nemilovat mě. Jaká to bolest. Hned jsem tuto myšlenku na neúspěch zatratil.

Narazil jsem na město. Byl jsem za to moc rád, protože jsem mohl u vlídných lidí ochutnat místní chléb se solí a pokračovat zase o něco sytější. O něco živější a natěšenější na mou krásnou Marion. Jsem sice chudý a nemám tak krásná panství, jako měla její rodina, ale chléb se solí a voda z potůčku je pro mě mnohem cennější. Nikoliv cennější než Marion, neexistovala věc nebo osoba, kterou bych miloval více. Miloval jsem ji pro její krásu, pro její povahu. Jak pomáhala lidem, pomáhala chudým, jako jsem byl v tu chvíli já. Bože, snad mi nebude chtít dát nějaké groše, až tam přijdu, snad si nebude myslet, že jsem jen chudák, co přišel žebrat o kus lepšího jídla. To by mé srdce zničilo. Bylo by rozbité na tisíc střípků.

Zeptal jsem se nějaké paní, která vypadala světa znalá, jestli něco i ona nezaslechla o naší nevinné princezně. Rozpovídala se tak krásně, že bych mohl poslouchat hodiny a hodiny. Byla doslova jako z pohádky. Medové pihy na tváři, medově snědá ramena. Už zase jsem věděl o kousek víc, byl jsem jí o kousíček blíž. Kdyby tak jen věděla, co jsem schopen pro ni udělat. Že je na světě někdo, kdo váží tak dlouhé cesty, jen proto, aby ji mohl vzít za ruku a požádat ji o tanec, požádat ji o úsměv, o to, aby se mnou poznala i jiný svět, než je ten na královských zahradách. Ale měla by o to vůbec zájem? Měla! Marion je dokonalá, bude mít zájem o vše, co jí nabídnu! Je taková v mých představách, určitě bude taková i ve skutečnosti.

Má láska, má královna, má princezna. Má baletka, má lučešnice, má bojovnice. Má krásná Marion. Zní to tak sladce, tak krásně. Nemůže být jiná, než-li krásná. Po dlouhých hodinách cesty přišel opět západ slunce a já celý vyčerpán padl a usnul. Ani jsem si nevšiml mnoha světel, které přede mnou odkrývaly zámek. Zámek mé princezny...


Doufám, že se vám pokračování mé povídky líbilo, v dalším díle už se konečně podíváme na setkání tohoto bojovníka s obydlím jeho vyvolené. Možná i s jeho láskou. :) Doufám, že se vám to bude líbit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama