Jsem zamilován, má krásná Marion.

26. srpna 2015 v 20:32 | Kamča |  Téma Týdne
Stál jsem uprostřed rozcestí a přemýšlel, kam vlastně chci jít. Věděl jsem, kam se chci dostat, ale kudy mám jít, to už jsem nevěděl. Má krásná Marion. U nás na vsi se povídá, že je to nejhezčí princezna, jaká kdy žila. Měla mít vlásky třpytivé jako zlato, jako paprsky slunce odráždějící se na zrnku písku na poušti, postavu štíhlounkou, byla mírumilovná a ráda trávila čas s rodinou nebo na zahradách jejich panství, kde se věnovala zvířátkům a květinkám. Takto mi ji paní od knihaře popsala. A ten hlas! Hlas jako anděl, který každý chtěl poslouchat hodiny. Dokonalá žena, která nemá vedle sebe žádného prince. Sice nejsem princ, sice nejsem dokonalý, ale třeba nehledá někoho, kdo bude tak skvělý, jako je ona. Lásce člověk neporučí a já jen z povídání o ní zjistil, že jsem do ní skutečně zamilován a chci ji vidět.

Vybral jsem si cestu, která vedla na nejbližší město. Doufal jsem v tu chvíli, že někdo ze srandy nepřeházel cedulky a já nešel do záhuby. Ale pro mou Marion cokoliv. Cesta byla dlouhá a skutečně vedla přes různé mýtiny plné písku a žádných stromů, což v takových neskutečných vedrech, kdy mé tělo sužoval právě svit slunce, velké horko a nedostatek vody, nebylo pro mě zrovna dobrou zprávou. Ušel jsem mnoho kilometrů a čas plynul pomalu. Jak jsem ráno vyšel, večer jsem ulehl nedaleko své malé vsi. Doufal jsem, že jsem opět o krok blíž k mé krásné Marion.

V noci padlo slunko za obzor a začalo být chladněji. Pozoroval jsem před usnutím hvězdy a počítal, kolik jich na nebesích je. Tolik hvězd, tak velká láska k mé krásné Marion. Spánek jsem měl klidný a jen jsem si v hlavě přehrával, jak asi může vypadat. Jaké šaty na sobě bude mít. Chodí oblečená jako chudé děvče, obyčejné, jako každé jiné u nás na vsi? Nebo chodí v naškrobených a zdobených šatech, na kterých si dávají její služebné záležet? Jejichž diamanty odráží kolem její krásu a zář její kůže? Je bledá nebo je jako děvčata z jihu? Otázek a představ jsem měl mnoho, proto není divu, že mě až ráno probudilo opět slunce na mé rozpálené kůži. Div, že jsem ještě nevzplál a neuhořel. Kdy už jen tato vedra a sucha skončí?

Vstal jsem a rychle pokračoval cestou. Doufal jsem, že brzy bude nějaký les, kde bude možné jít pomalejší chůzí a bude se tam dát lépe dýchat. Ach, jak já bych chtěl být v tom chladu, který les obepínal. Přivíral jsem oči, abych nepřišel o zrak. Tak moc bylo to slunce silné. Jsou její vlasy také tak zářivé? Neoslepí mě? Možná její krása bude opravdu tak dokonalá, tak velká, že přijdu o zrak, že padnu na kolena a budu prosit Boha, aby mě vrátil zpět do mé malé vsi za obyčejnými děvčaty, kterým nevadí smát se s chudákem, leč odvážným a odhodlaným. Kéž by tok mých myelenek šel zastavit nebo mě alespoň přenesl o tolik kilometrů dál, co každá nová myšlenka. Pokračoval jsem v cestě...


Drazí, tentokrát je to povídka na pokračování. :) Téma týdne je Mít rád vs milovat a já toho využiji pro takovouto povídku o lásce či přátelství. Brzy se dozvíte, jak cesta tohoto odhodlaného poutníka bude pokračovat, jak dopadne! Někdy je naše očekávání přílič vysoké, že na to nikdy nebude skutečná věc stačit a my budeme zklamaní. Jak si myslíte, že to bude v tomto případě? Bude zklamaný nebo ona nebude tak krásná a jemu to bude stačit? :) Zítra ve dvě hodiny zde bude další díl. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama