Únor 2014

Dýcháme pravdu?

4. února 2014 v 13:26 | Kamča |  Dnešní svět
V dnešním světě je těžké přežít, pokud chcme zůstat čestní. Otázkou je, kde jsou hranice naší česti a upřímnosti. Mnozí si myslí, že žijí nejlépe, co to jde, ale ve skutečnosti ubližují okolí. Záleží na tom, jak to kdo vidí. A o tom mi připadá dnešní svět. O tom, jak to vidím já. Ale ne o tom, jak to vidí ostatní. Proč mnohé nezajímá názor druhých?

Většinu lidí, které znám (a raději bych některé neznala), zajímá, co jsme udělali. Závěr naší práce. Ale mnohé nezajímá, co nás k tomu vedlo. Co jsme museli udělat, abychom to dokázali. A nebo obráceně. Proč jsme jednali takhle. Všechny zajímá, jak jsme se zachovali, ale to, čím jsme si museli projít, zůstává zapovězeno. Nikoho nezajímá, jaké jsme měli možnosti. A to je to, co mě na tomto světě celkem tíží. Zájem o konec, ale nezájem o myšlenku, názor a příběh. Ono.. Možná nás k tomu dovedly určité cesty, možná velká životní krize a ztráta blízkých, ale koho to zajímá?

Abych si vám pouze neplakala o zvrácenosti tohoto světa, zkusím vám říct svůj životní příběh. Pochopitelně ne celý, ale tu podstatnou část, o které chci v tomto článku říct. Vyrůstala jsem prakticky bez otce. Celý život jsem si k němu snažila najít cestu, ale on mě zkrátka nikdy neměl rád. Vlastně celou rodinu, byli jsme nechtění, mlácení a chtěli jsme raději nebýt. Ale pravdou je, že jsem se snažila smát. Nebo jsem se alespoň snažila rozesmívat druhé. Tenkrát jsem žila ze štěstí druhých, ke kterému jsem nějak dopomohla. Neustále jsem někomu pomáhala s jeho problémy, které by možná ve srovnání s problémy jiných lidí byly nicotné. A jak se zachovali ostatní? K čemu je dnešní svět dovedl? Ublížili mi. Neustále jsem si sahala na dno, a vlastně i na život.. Ale proč to všechno? Stačí mít správnou myšlenku a říct jí. Stačí někoho přimět, aby vás vyslyšel, aby i on ztratil strach říct svůj názor. A pak změnit svět. Ano, asi to zní jako deník nějakého snílka, ale upřímně.. Není nic, co by vámi pohnulo? Myslím, že ačkoliv se někteří z nás jeví bezcitně, tak pod tím chladným štítem můžeme najít někoho ve skutečnosti ublíženého, kdo se jen snaží vyhnout další bolesti.


Drazí, pro toto Téma týdne: Dnešní svět jsem hlasovala a tak je samozřejmé, že bych na něj měla i něco napsat. Jsem nyní ve škole, možná trošku ve stresu, takže nevím, jak kvalitní tento článek bude. Ale měla jsem chuť vám říct, že ať je vaše okolí a okolní svět jakýkoliv, tak nemá cenu tomu věnovat až takovou pozornost, nebo dokonce pláč. Ano, je to bolestné a určitě vás to trápí. Cítím to samé ve své škole, doma, vlastně prakticky kdekoliv. Nejspíše nedýcháme skutečně pravdu, ale jen zkažený vzduch praktikami místních lidí. Lidí po celém světě. Věřím, že pokud to někdo z vás dočetl až sem, tak mi zde zanechá komentář, abych věděla, zda někdo souhlasí s mým názorem na to, že nic není nemožné a nikdy není pozdě cokoliv změnit. Například i svět. Když nás bude víc a víc, tak se to přeci musí dostat i mezi ostatní. Je to sice boj na dlouhou trať, ale podle mě je to věc, za kterou by se sktuečně mělo bojovat. Byly by to lepší boje než války mezi národy kvůli barvě pleti nebo kvůli území. Zamyslete se nad tím, prosím..