Hrdina

22. prosince 2013 v 12:35 | Kamča |  Vztahy
Při psaní tohoto článku se dívám do tváře svému osudu. Slyším krásný hlas a zvonivý smích. Ptám se sama sebe, jak jsem tohoto dosáhla, že mám právě tohoto hrdinu. (Navrhuji vám, abyste si k tomu pustili tuto písničku.) Je to hrdina všech filmů, ale není to Oliver Twist. Je to můj zachránce, ale neslouží u armády. Mluvím o jednom chlapci, který mi změnil život.

Dýchám, tudíž žiji? NE! Tluče mi srdce, tudíž žiji? NE! Jakmile se do mých žil dostává krev a na tváři mi zůstává úsměv, teprve tehdy žiji. Pro lásku člověk zemřít nemůže, kdežto pro člověka ano. Jeho úsměv mi naplňuje srdce záplavou úžasných emocí a pocitů. Zamilovaný pohled sklopeného zraku vede k neustálému roztomilému culení. Nejen mne, ale i jeho samotného. Má krásný úsměv a ještě přívětivější, laskavé srdce. Dá se říct, že nejspíše milosrdné. Dokáže odpouštět hříchy, pokud lidé, jenž je vytvořili, cítí upřímnou lítost. Už při prvním večeru, když jsem ho potkala, jsem měla pocit, že mi vtiskl do dlaní část svého srdce. Vím, je na to brzy. Ale opravdu mám pocit, že když mne měl na svých ramenou a já projížděla prsty jeho vlasy, bylo v tom něco jiného. Postupně jsme si za večer, možná za večer a jedno dopoledne, vzájemně sundali masky. Ano, nejprve jsme se pod nimi skrývali. Před sebou samými vlastně též. Báli jsme ukázat světu, kým jsme. Kým budeme a kým jsme byli.

Důvodem, proč tohoto muže považuji za hrdinu, je to, jak hrdinsky se dokáže postavit za mé myšlenky. Jak dokáže držet při mně, i když možná kolikrát nemám pravdu. Souznění našich duší je magické, omamné, prosebné. Málokdo má takovýto vztah, který by byl založen na vzájemné úctě, nikoliv na sexuálním chtíči a nějakém tlaku. Velice si tohoto vztahu vážím, protože mi pomohl nahlédnout do mé duše, poznat vlastně mne samotnou. Dříve jsem měla masku, kterou jsem si nechávala i sama před sebou. Je to celkem smutné, ale díky tomu si mého zachránce vážím mnohem víc. Jelikož mi ukázal, že nejsem žádná šedá myš, která by měla v tomto světě trpět. To samé se snažím dokazovat i jemu. Že nikdo z lidí nemá být smutný, protože si to nezaslouží. Špatné činy z nás nedělají špatné/zlé lidi. Vím, že tuto větu jsem použila již mnohokrát, ale stojím si za tím. A opakováním se nic nezkazí. Miluji ho, mám ho ráda, ctím ho a vážím si ho. Taková je pravda. A naše láska navždy zůstane čistá, věrná a opravdová. Není to jen naivní myšlenka náctileté dívky. :)

Říká se, že umělci zpívají o pravdě. Lidé ji ovšem neslyší. Hrdinou je ten, který nám říká pravdu. Proč tedy umělci nejsou považováni za hrdiny našeho světa? Tohle je můj hrdina, protože jediné chvíle, kdy mi lže (a to neskutečně), jsou ty chvíle, kdy chystá nějaké překvapení. To mi bude schopen lhát asi do konce života, pokud půjde o to, aby mi nějakým překvapením vytvořil úsměv na tváři. Aby mé rty hrály podivnou hru. Aby tančily a zvláštně se chvěly. Za tyto chvíle mu jsem vděčná.


Tento článek popisuje mého přítele. Je úchvatný a dechberoucí. Doopravdy nevím, jak lépe vám ho mám přiblížit. Možná o to někteří nestojíte, ale téma týdne mi k tomu tak trošku nahrálo. Nechci vám ho přibližovat nikterak konkrétně, jinak by ho možná chtěl každý. Nebo naopak mi ho někdo bude chtít pokazit. Všem vám přeji příjemné svátky, mnoho lásky. Doufám, že se najde další úžasný hoch, který slečnám otevře srdce a oči a zůstane jí věrný, nikdy jí neublíží a vždy ji bude nosit na rukách, jako by to byla nejvzácnější princezna, která se může kdykoliv pod jeho tíhou rozplynout.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama