Říjen 2013

Milující spasitel

29. října 2013 v 21:32 | Kamča |  Slováci

Tvá upřímná krása, ta krásná prostota. Nejde Tě nemilovat.


Musím říct, že jsem se právě chystala vyznat své pocity k tomu, jak jsem se zde dlouho neobjevila. Také jsem chtěla přidat článek na téma Volby, opět z trošku jiného prostředí. A teď přijdu a téma je opět jiné. A líbí se mi.

Asi zde nebudu vyprávět o tom, jak to mezi námi a bratry vypadá. Pravda je taková, že u stránek, kde se má objevit nějaký druh humoru a je ve slovenském jazyce, Češi na to ihned reagují nepřívětivě. Mně osobně se slovenský jazyk velice líbí. Je to jeden z nejkrásnějších jazyků, kterým mluvím. Alespoň já ho za něj považuji. Opět nejspíš budu muset říct svou častou větu:
Nechte mě, abych vám vyprávěla příběh . . .


Byl pozdní večer, čtrnáctý červen (blablabla), když dohrávali Harlej, nechtělo se nám vůbec pryč. Poznala jsem zde desítky nových lidí. Někteří se zdáli být super, někteří byli více opilí, než schopni konverzace. Ale jedna osoba, chcete-li jedno stvoření, něčím vyčnívala doslova z davu. S tímto chlapcem jsme si vyměnili na pár vteřin své občanské průkazy, abychom se pochlubili fotkou. Já si pochopitelně zapamatovala jeho narozeniny, jméno i příjmení. Prostě všechno, co tam měl. Jsem asi správný slídil. On mi pak druhý den vzal dech otázkou, jak se vlastně jmenuji. Ale to není podstatné. Aby to zapadalo do slovenské tématiky, musím vám říct jinou část příběhu. Toho chlapce jsem si zamilovala, už první večer jsem žárlila na všechny možné slečny, které by mi ho mohly vzít. On to prý neměl o moc jiné. Jeho příjmení mě ten první večer zarazilo. Neznělo zrovna dvakrát česky, spíše vypadalo slovenského původu. A to mě neskutečně přitahuje. Již jsme spolu téměř 5 měsíců a musím říct, že je tolik věcí, které na něm obdivuji. To, jak dokáže rozumět elektronice, proudu a vše kolem elektrotechniky. Dokáže si to sestrojit, opravit, ale také správně vybrat. Vím, že spousty lidem připadá příjmení Kohút směšné, protože jim připomíná jedno zvířátko. Ale mně se prostě líbí. Už od mala jsem snila o tom, jaké by to bylo krásné, kdybych byla ze Slovenska, mluvila tím jejich krásným jazykem. Jenže to změnit nešlo, tak jsem si alespoň se sestřenkou celá léta hrála, že máme slovenské protějšky. Můj přítel není ze Slovenska, ale jeho jméno je toho původu. No není to osud? Ovšem, miluji češtinu, je to překrásný jazyk, který bych jednoho krásného dne ráda učila, ale zároveň nemohu přestat být v údivu z toho, že jednoho dne budu mít sama slovenské příjmení, slovenská příjmení ponesou i naše děti. Je to krásná vidina. Přála bych si, aby můj Tomášek měl své jméno ještě raději, protože můj vysněný partner byl vždy spjat se Slovenskem.


Vím, že tenhle článek je poměrně o ničem, ale já se musela přiznat. Miluji Slováky, miluji jejich jazyk. Ano, každý národ má své nedostatky, ale přiznejme si, že je ubohé soudit krásu národa, jelikož vnější krása může být sama o sobě mnohdy ubohá.