Nikdy nejsi připraven

2. září 2013 v 20:20 | Kamča |  Potrat
Potrat je velice vážné téma, kterým se zabývá nejeden člověk, který na této planetě žije. Mnohdy bývají ženy k potratu donuceny svým "partnerem", ale často se k tomuto rozhodnutí uchylují ony samy. Můj názor k tomuto činu je, že nikdy nejsme dostatečně připraveni. Nechte mě, abych vám vyprávěla příběh..

"Marku, jsem těhotná", špitla jsem do tmy a nervozně zůstala opřená o futra hledíc do ložnice. Podíval se na mě vážným pohledem. Bylo vidět z jeho výrazů, že neví, jestli se má radovat, plakat nebo odejít. Chvíli pokojem zavládlo nepříjemné ticho, kdy nikdo nevěděl, co bude dál. "Marku, tak pověz něco".. Podívala jsem se na něj, nevěděla jsem, co mám dělat, co si myslí, jestli je to špatně nebo dokonce.. Hůř.. Zvedl konečně svůj zrak a upřel ho na mé bříško, pak na mou tvář, nevypadal zrovna šťastně "A jsi si tím jistá?", byla jeho reakce. Přikývla jsem, ale dodala jsem, že je to zatím jen potvrzené testy, nikoliv gynekologem. Tak jak to bývá snad v každém emerickém filmu. Přikývl a pár vteřin měl svůj obličej zabořený v dlaních. Nejspíše přemýšlel, rozmýšlel, co bude dál. Pak stejnou otázku položil. "Já nevím, Marku", kroutila jsem hlavou.. "Potrat?".. V tu chvíli se na mě podíval velice vražedným pohledem, že bych chtěla zabít nevinného tvora. Polkla jsem na sucho. "Přeci si to nechceš nechat", zadívala jsem se na něj nevěřícně. "Ne, to ne. To rozhodně ne. Na to je brzy.", začal krapet panikařit. "Takže?", zeptala jsem se jen jedním slůvkem, které neslo celou naší budoucnost. Nastalo nekonečné ticho, které rozhodlo, co bude dál.

Oblékla jsem si Markovu košili a podívala se na jeho, jenž tak klidně ležel zabalený do peřin. Usmála jsem se. Najednou jsem ucítila zvláštní pocit, který jsem v životě nepocítila. Praskla mi voda! Marek to sám zpozoroval a rychle vystartoval z postele. Zbrkle skočil do kalhot, vzal batoh, naházel do něj nejdůležitější věci a už jsme jeli do porodnice.

O pár hodin později..

Měla jsem na prsou své první deťátko a dívala se na jeho roztomilé prstíčky, rozkošné rtíky, baculatou tvářičku. Nemohla jsem uvěřit, že už jsem matkou. Necítila jsem se špatně, naopak. Nemohla jsem spíše uvěřit tomu, že dýchám stejný vzduch jako tento tvoreček, kterému jsem vdechla život já sama. Byl to úžasný pocit. Podívala jsem se na Marka, ze kterého byl otec. Usmál se a pohladil mě po vlasech a našeho maličkého syna po tvářičce. Sladce spinká. Období po porodu bylo snad nejtěžší v mém životě. Výchova dítěte, zvykání si na nový způsob žití - jako rodina. Vše bylo tak nepoznané, vždy jsem byla jen ten pasivní herec. Když našemu synkovi bylo dvacet let a už se nám odstěhoval na kolej, sedli jsme si s Markem večer s červeným vínem. Povídali jsme si o všem možném, až padlo téma na onen osudný večer potratu. "Nikdo ti nikdy neřekne, co tě čeká.. Nikdy na to nebudeš připraven a nic tě nepřipraví lépe, než tvé vlastní dítě..", políbil mě do vlasů a já přikývla. "Když lidé nejsou připraveni mít dítě, měli by dělat vše proto, aby ho neměli. Ale nikdo není připraven na dítě. A spousta lidí dělá vše, aby ho měli. Nikdo nikdy není připraven zabít nebohé dítě potratem.. A nikdo není připraven vdechnout nový život do maličkého dítka", usmál se.. "A my to zvládli".


Tímto článkem jsem chtěla poukázat na to, že lidé nepřipraveniu nést odpovědnost za své činy, neměli by raději sexuální hrátky vůbec provozovat. Nejsem jeptiška, to ne. :) Ale myslím si, že je dobré i se samotným aktem počkat, dokud si nebudete jisti, že i dítě, které může omylem vzniknout, nebude překážkou, kterou raději obejdetete potratem. Nejsem humanista, který bude kázat, že potrat je vražda. V určitém směru to pro znásilněnou dívku téměř to nejlepší řešení.. Mluvím z vlastní zkušenosti.. Doufám, že se vám povídka se šťastným koncem líbila. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 osobnivesmir osobnivesmir | Web | 2. září 2013 v 20:35 | Reagovat

Povídka je pěkná. " V určitém směru je, ale pro znásilněnou dívku je to téměř to nejlepší řešení.. Mluvím z vlastní zkušenosti.." Můžu se zeptat? Tebe někdo znásilnil a šla jsi na potrat? Jestli jo, mrzí mě to.

2 Kamča Kamča | E-mail | Web | 2. září 2013 v 21:23 | Reagovat

[1]: Děkuji.. K Tvé otázce. Je to o něco složitější. Ale tak nějak to bylo. Jen to udělal můj tehdejší přítel.

3 Jindra Jindra | 7. září 2013 v 22:16 | Reagovat

Pěkný příběh. Myslel jsem, že už nebloguješ, pauza byla dlouhá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama