Červen 2013

"To né já!"

30. června 2013 v 19:54 | Kamča |  Filip Topol
Stála jsem u rozbité motorky a přemýšlela, kde je chyba. Karburátor má nově vyčištěný, vzduch tam také není. Je to starší model. Pokud si dobře pamatuji, tahle motorka byla vyrobená v 88. Utřu si špinavé ruce do nějakého hadru, snad to nebyla mamky utěrka, ta by asi nebyla ráda. Po chvíli mé pohledy spočinuly na muži, který přistoupil a začal si motorku se zájmem prohlížet.

Po chvilce se jeho výrazy změnily spíše v pobavené. "Nejede ti?", zasmál se mladý chlapec, kterému mohlo být kolem 20 let. Přikývla jsem nejprve tiše, ale později jsem si to rozmyslela. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem jako jedna z mnoha holek, která o strojích nic neví. "Má nové trysky, aby se zvýšil výkon, ale zase motor to neodnesl. Zatím. Brzdy jsou utažené, takže nebezpečný by to až tak bejt nemělo. Chvilku jela, ale to spíše dávala z posledních sil..", dodala jsem.
Muž si k motorce klekl a zadíval se na její karoserii. Lehce po ní přejel prstem. Zkontroloval výfuk, ve kterém nic nebylo. Pak se podíval na zbytek z mého nejmilejšího stroje. Jelikož jsem se jí věnovala už nějakou chvíli, byla vychladlá, tudíž nemusel mít strach, že by se o ní spálil. Chvilku se v ní vrtal a já citila, že jsem z toho trochu nesvá, možná dokonce nejistá. Nemám ráda, když se mi někdo hrabe ve věcech, co když se na ní pak zabiju, protože tam něco povolí a neutáhne? Pak se maličko usmál, možná to byl drobný pobavený smích. Podíval se na mě svýma krásnýma očima a podal mi ruku. "Filip.. Jsem Filip", zamrkal a já přijala jeho ušpiněnou ruku a potřásla si s ním. Představila jsem se.

"A kdo ti tu motorku startoval?" zadíval se opět na nášlapku u motorky, kterou se nastartuje. "No... Já ne.. To Paul!" Usmál se, ukázal na jeden drobný detail, kterého jsem si nevšimla. "Máš zavřenej benzín", zasmál se a benzín otevřel. "Doufám, že v tý nádrži vůbec něco máš" usmál se a poplácal mě po rameni, takže mi tam zůstaly drobné šmouhy od jeho dlaně. Cítila jsem, že se studem musím červenat snad všude. Zavřený benzín, to je fakt výborný. Že mě to nenapadlo dřív! Podívala jsem se na něj takovým ublíženým pohledem "To Paul..", zopakovvala jsem. Super, teď si musí myslet, že se mnou něco není v pořádku! Usmál se, zvedl motorku. "Zkus to teď", zamrkal a já na motorku nasedla, nandala si helmu. Stále to nejelo. Ušklíbla jsem se, že přeci jen v tom bude i něco jiného, čeho si on nevšiml. Pak ale udělal něco, díky čemu jsem si zase připadala jako naprostý blbec. Ten benzín zapnul, aby vyhnal vzduch ven. Motorka naskočila a já mohla vesele jet dál.

O pár měsíců později jsem seděla v zahrádce nějaké hospůdky. V náručí Filipa jsem vyprávěla, jak jsme se vlastně dali dohromady. Klasická otázka - kdo vás seznámil? Jak jste se seznámili? Co/kdo vás dal/o dohromady? S Filipem jsme se na sebe podívali a oba s úsměvem pobaveně řekli "To Paul"..


Drazí, doufám, že můj návrat na blog uvítáte. :) Také věřím, že je jasné, o čem v tomhle článku šlo. Nechtěla jsem psát o osobnosti Filipu Topolovi, ale když si řeknete Filip To Paul.. Vlastně to vyzní téměř jako jeho jméno. :) Důvodem, proč jsem nepsala jeho biografii, je to, že v tom nevidím smysl. Za 1. takových autorů už tady je. Za 2. (což je pro mě vlastně důležitější) - nemám s ním žádnou vlastní vzpomínku, ani zkušenost. Tudíž by ten článek nebyl ze srdce, ale pouhé kopírování slov z internetu a médií, čím tento muž pro svět byl. Snad jsem do tohoto článku dala nějaký kus sebe a originality. (Sebe určitě - na motorku se chystám) Doufám, že se článek na odlehčení líbil a jsem ráda, že opět bude čas na blogování. :) Samotnou mě někdy výslovnost angličtiny dostane. "Sea = see?" .. No, u maturity to ještě bude zábava. :D

Psychologie - Soubor bez názvu

30. června 2013 v 19:38 | Kamča |  Psychologické skvosty
Zdravím po delší době, přátelé. :)

Nemohla jsem zde nic nového napsat, jelikož jsem byla srdcem více než sto kilometrů od svého těla. Také má duše se toulala po světě a hledala své spříznění, které potkala jednoho letního večera na hudebním festivalu Votvírák. Nyní jsem se rozhodla, že vám nabídnu svůj soubor. Když mi bylo 13 let, sepsala jsem jakýsi soubor textu, který je psychologického ražení. Tenkrát jsem ho dala do nakladatelství při jedné soutěži. Také jsem ho zapsala do literární soutěže Macharův Brandýs. V předešlých dnech jsem se rozhodla, že tam udělám pár korekcí, nějaké věty poupravím, doplním to o nové dospělejší zkušenosti, ale také názory. Píši tedy cvičný článek, abych znala váš názor, zda to vůbec budete chtít číst. :) Nahrávala bych to pravděpodobně vždy po jedné kapitole. Nemá vám to určovat víru, ani vás měnit, jsou to spíše úvahy, jak si udělat život snesitelnějším, ba dokonce úžasným.

Pište tedy, prosím, do komentářů, zda o to máte zájem. Pravděpodobně bych to pak rozpracovala jako "audioknihu". Sama bych to namluvila a nahrála do přijatelného formátu, protože mnoho lidí nyní volí tuto alternativu spíše, než aby si sami něco přečetli.