Ze Satanova lůna

8. dubna 2013 v 19:03 | Kamča |  Nedočkavost
Inu, rozhodla jsem se, že napíši další článek. Tentokrát jsem opět (zcela "ojediněle") zapomněla hlasovat, tak mě zase výběr překvapil. Jestli budu překvapená každý týden, tak nevím, jestli nezačnu hlouběji uvažovat o svém bytí (možná i bití).

Poslední dny jsem se rozpoložila do takových více metalových a temných stránek svého životě - opět. Znovu a znovu nedočkavě odehrávám tu písničku, že jsem jen "malá holka nevěrná" (píseň od Harlej, mimochodem). Tím myslím nevěru svému stylu. Stává se, že chodím vesele oblékaná, pestré (avšak neurážející) barvičky zdobí mé tělo v podobě nejrůznějších kousků oblečení. Osobní styl je pro mě jakási nedočkavost. Doopravdy se nemůžu dočkat, co ze mě vypadne příště.

Abyste správně pochopili, jak u mě vypadá temnější styl, mohu vám to popsat, ale jak mi bylo řečeno ve škole, raději bych vám to měla k něčemu přirovnat, jelikož lidstvo prý na představivosti s příchodem kinografie ztrácí (nebo jistě pomalu o ní přichází). Mám na sobě drsné černé potítko s nápisem Children of Bodom - hatecrew. Kdo kapelu zná, jistě rozumí. :) Jelikož se za pár dní stěhuji ze svého rodného domu hrůzy, našla jsem při procházení svého oblečení tričko, které jsem dostala od svého přítele. Konečně! Uklízím pořád, drazí, ale asi splynulo se všemi těmi černými kousky mého šatníku. (Jakýsi chabý pokus o výmluvu, že?) Tak tedy to by bylo tričko Bullet for my Valentine. Pak nekapelové černé kalhoty, které za ty dva roky svého života již ztratily na tak hezké temné barvě. Další věc, na kterou se nemohu dočkat: Až budu šít! Budu přešívat, šít korzety, budu barvit vybledlé oblečení, dokud se úplně nerozpadne. Jó, se mnou si člověk doopravdy užije. Jsem takový "skvostný" čertík v krabičce.

Dobrá, nechám těch sarkatických odstavců a povím vám pravý důvod tohoto článku. Až nastane den, kdy se odstěhuji (19. dubna začínám), bude to jedna nedočkavost za druhou. Nač se především těším, je mé splynutí s hudbou. Bože, jak já se nemohu dočkat toho, až mé dlouhé štíhlé prstíky spadnou na klapky od akustického pianina. Ach, to bude slast pro moje oči, pastva pro uši. (Občas něco obrátím, inu, stává se) Již jsem složila několik písní, ale právě teď jsem slyšela jednu autorku blogu, jak hrála na své klávesy, musím říct, že je to silná motivace začít se sebou něco dělat. To je hlavní příčina tohoto článku. Měli bychom se sebou začít něco dělat (alespoň já určitě).

Tímto se vám snažím říct, že pokud budeme nedočkavě sedět doma a neuděláme nic pro to, co chceme, čeho chceme jednoho dne dosáhnout, nemusí se nám to splnit. Ovšem pokud zvedneme své líné zadní části těla ze židlí od počítačů (ze kterého právě píši - chybička v plánu), může přijít náš sen o něco dříve. Neustále bych se mohla proklínat, že po tak dlouhé době abstinence od hraní, již nemohu hrát tak dobře, ale pokud se o tom nepřesvědčím, budu jen obtěžovat okolí svou náladou. Není lepší jít s tím něco dělat? Vše chce svůj čas - to je super, ale trénink chce také čas. Nemůžeme čekat, že budeme nejlepší, jakmile děláme něco poprvé. Celý život je jen o očekávání, které se mnohdy nenaplní, jelikož čekáme příliš. Pojďme zastavit svět od nesplněných snů. Když sedíme pouze u počítače, vysníme si dokonalý svět, který ovšem nebude nikdy existovat (nebo bude, ale my v něm nebudeme), nemůžeme se divit, že naše očekávání vzrůstají s minimem zkušeností. Proto se vrhnu do pokračování mé éry hraní a začnu konečně skládat "kvalitní hudbu". Není důležité, zda se líbí vám, ale je důležité, zda mi to něco dá. A já věřím, že dá.

Tohle je nedočkavost z přílišného očekávání. Je to jen ILUZE.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 isanta isanta | Web | 8. dubna 2013 v 19:23 | Reagovat

Ať žije metal! To já když si na sebe vezmu něco světlého všichni se hned diví co se děje :D většinou chodím jen v černé, nebo v košilích :D

2 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 19:24 | Reagovat

[1]: Košile jsou moje lásky! Na ty já nedám dopustit. :') Právě jsem přišla do školy v barevné košili, je jasné, že jsem reakci znala dopředu: "TY MÁŠ NA SOBĚ BAREVNOU KOŠILI? ONA MÁ NA SOBĚ BAREVNOU KOŠILI!!". :D Ale jsem ráda, že je zde další metalová duše.:)

3 Argonna Argonna | Web | 8. dubna 2013 v 19:49 | Reagovat

Ja som taka ista! Striedam vyfarbickovane saty a tmave goticke oblecenie. Podla mna to zalezi dost na nalade a celkovom dusevnom rozpolozeni. Ale v dusi som metalova stale :D

4 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 19:53 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že je nás zde více. ;) Naplňuje mě to skrytou touhou založit spolek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama