Nikdy není pozdě

25. března 2013 v 19:14 | Kamča |  Výstřednost
Stojím proti Tobě a dívám se Ti do očí. Jsi neznámý hoch, kterého jsem náhodně potkala na zastávce. Později stojím na schodě, jenž mě brzy zavede dovnitř autobusového prostoru. Znovu se na Tebe podívám. Naše oči si naposledy tiše vyznají lásku. Již poslední smutné rozloučení dvou neznámých lidí - a pak je konec. Neoslovil ji - myslel si, že je pozdě. Kdyby mě tenkrát neoslovil muž, který je hvězdou mého života, jenž dokázal tolik spasit v mém životě, nejspíše by každá moje další jízda autobusem byla utrpením a očekáváním zároveň. Nikdy není pozdě.

Jakmile otec řekl, že nás nenávidí, že jsme jen pouhopouhý omyl v jeho životě, který se tam vlastně nikdy neměl nacházet, přičemž se tam nyní ani nenachází, cítila jsem se hrozně. Máma mu avšak mé city připomněla. Jeho reakce "Nemá mě ráda, můžu si za to sám, ale neumím to napravit, je pozdě" mi řekla, že se prostě nesnaží. Mnoho z nás ztratí snahu, protože neví, za co přesně má bojovat. Někteří si řeknou, co by se o druhého snažili, když už spolu jsou, avšak snaha je nedocenitelná.

Polykám další skleničku vína a zapíjím veškerý žal, který mě přiměl tohle udělat. Umřít. V jednu chvíli si připadám jako osoba, která dělá vše, co celý život nenáviděla. Mám chuť se opít, začít žít jako Kurt Cobain. Jeho výstřednost neznala meze, avšak oč mu šlo? Nechtěl právě opak? Zbavit se té své slávy, být konečně sám, bez vesškerého tisku, bez své manželky, jenž ho možná pohřbila? Vlastně mu i rozumím. Nedivím se, že rozvod svých rodičů řešil takto, protože se na něj nahrnula spousta dalších věcí, které tak nenáviděl. A pak vlastně začal koloběh jeho nekonečného zapíjení smrti.

Mám mnoho lidí, kterým bych se chtěla omluvit, jenže si říkám, že je pozdě. Já vím, že pozdě není nikdy - dokud jsme živi. Avšak přes veškeré mé omluvy bych nejspíše nedokázala odpustit sama sobě. Opět se držím věty, že zlé činy z nás nedělají zlé lidi. Ani výstřednost ne. Může být kladná, může být záporná. Má výstřednost je nejspíše více než jasná.


Tento článek obsahoval nejspíše jen stopy po TT: Výstřednost. Avšak jsem v takovém stavu, že nedokáži napsat nic jiného, než tohle. Největší věty mého života jsou právě tyto, ale také věta z minulého článku "Všechno dopadne dobře". Musím se toho držet, protože teď to budu hodně potřebovat. Omluvte výstřednost mého článku, také jeho neobvyklost, ale takový je život sám. Nyní se dozvídám o dalším úmrtí, další člen rodiny nás opouští. Nebo spíše s dnešním novým začátkem, jedním velkým koncem, nepřekonateou ztrátou, přichází další úmrtí. Skvěle. Jen tak dál, světe. Modlím se za to, aby někdo tyto katastrofy zastavil, protože nevím, jak zvládnu bojovat s tím, že mě všichni opouští. Přeji tedy krásný start do hezčího a nového života, Žolí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Any Any | Web | 25. března 2013 v 19:52 | Reagovat

Myslím, že Kurt byl naprosto úžasná osoba. A myslím, že ty jsi také.

2 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 25. března 2013 v 19:59 | Reagovat

[1]: Donutila jsi mě k úsměvu. Děkuji za menší prozáření, avšak i přes to bylo, v tento těžký den. :)

3 eazi eazi | Web | 25. března 2013 v 20:44 | Reagovat

Já myslím, že není přímo dané, jak musí zpracování TT vypadat. I když je to smutné, tak musím říct, že jsi to napsala skvěle! :)

4 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 25. března 2013 v 21:38 | Reagovat

[3]: Děkuji mnohokrát. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama