Dopis

25. března 2013 v 19:39 | Kamča |  Výstřednost
Dnešní výstředností může být třeba i dopis. Ve světě chytých telefonů, kteří mají pomalu větší inteligenci než lidé sami, je těžké najít někoho, kdo by ho někdy poslal a nebylo mu 5. Avšak další mou otázku je - komu dopis napsat?

Dopis mrtvým ...

Mnozí se teď dost možná zarazili, jelikož nevědí, co si pod tímto nadpisem představit. Když mi bylo 13 let, měla jsem úvahu rozsáhlou na 100 stran (psala jsem ji 3,5 hodiny) ohledně dopisů. Nešlo přesně o hmotnou verzi tohoto slova, avšak o hlubokou stránku. Stále si trvám za tím, že je milé, když někomu v této době pošlete dopis, avšak mým názorem je, že dopis mrtvým má větší smysl. Teď si nejspíše říkáte, že to je hloupost. Dovolte mi, abych vám to objasnila.

Napíšete-li dopis komukoliv, stává se automaticky vaším adresátem. Teď je pouze na něm, zda i z vás učiní adresáta jeho odpovědi a obšťastní vás milým překvapením. Avšak pokud píšete neznámému člověku, nemůžete vědět, zda odepíše, neznáte ho. Uděláte cizího člověka šťastným adresátem, který obdrží dopis též od někoho, koho v životě nepoznal. Dopis má přeci činit radost.

Dopis mrtvým by měl být adresovaný nejlépe vám. Nebo zesnulému příteli, ovšem. Ale kam to potom odešlete, že? Váš adresát je mrtvý, nemá tedy žádnou poštovní schránku. Vložte to tedy ve vašich myšlenkách do nějaké smyšlené. Představte si, jak si váš milý přítel rozbaluje dopis od vás s jeho překrásným úsměvem. Vše, co jste na něm tak obdivovali, jako by právě opět oživlo. Dejte mu opět možnost žít.

Má hlavní myšlenka byla v tom, že pokud píšete někomu, kdo ještě stále žije, bude lepší, když ho rovnou překvapíte svou návštěvou a řeknete mu všechna ta slova do očí. Mrtvému už to můžete říkat pouze do mlčícího hrobu, což je trochu pozdě. Ale přesto ne úplně pozdě. Napišme dopis, který adresujeme sami sobě. Udělejme se šťastnými tím, že existuje člověk, který zná naše lepší já, který ho na ten papír vypsal, jako kdyby znal přesný výjev naší dobré duše. I my můžeme být odesílatelem a adresátem zároveň. Vím, zní to hrozně zoufale - psát sám sobě. Jenže živému člověku to raději řekněme do očí, nemusíme pak čekat dny na jeho reakce, pokud tedy vůbec odepíše. Třeba ani dopisy nemá rád. Prosím, všechny z vás, jenž tento výstřední pokus čtete, jděte za vašimi blízkými a udělejte to, nač jste doposud nesebrali sílu. Dokud ještě žijí. Pak teprve budete litovat toho, že jste jim to neřekli, že jste svůj pomyslný dopis neodeslali, teprve tehdy bude pozdě...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bee Bee | Web | 25. března 2013 v 19:43 | Reagovat

ahoj hlásla bys prosím pro Bee na tomhle odkazu? http://ctyrysestry.blog.cz/1303/kdo-dostane-moznost-stat-se-sampionem-turnaje-tri-kouzelniku-skupina-c#komentar106658072 díky =)dyštak to igonuj xD

2 Argonna Argonna | Web | 25. března 2013 v 19:52 | Reagovat

To je skvely napad napisat dopis sami sebe, asi to niekedy skusim :)

3 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 25. března 2013 v 19:53 | Reagovat

[2]: Jsem ráda, že jsme někoho motivovala. :)

4 dajiiny dajiiny | E-mail | Web | 25. března 2013 v 20:01 | Reagovat

To je super..mapíšu dopis moje zesnulé babuičce s jakou jsem se moc nevidala_(

5 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 25. března 2013 v 20:03 | Reagovat

[4]: To máme společné.. Napiš jí, jak moc jí máš ráda, napiš jí, jak jsi se cítila, když se to stalo, jak moc jsi chtěla řvát, křičet, vztekat se, brečet, jak moc jsi chtěla zemřít, být sama. Ale nezapomeň na odpuštění, aby ten dopis dal i něco Tobě.:) Psala jsem to v jednom ze svých minulých článků.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama