Bezejmenná povídka II.

16. března 2013 v 20:08 | Kamča |  Bezejmenná povídka
Po hodině cesty jsem dorazila do svého bydliště. Byla jsem z celého dne vyčerpaná, zalezla jsem tedy do postele, abych mohla klidně načerpat síly. Avšak probudila jsem se o něco později, než jsem předpokládala.

Uplynulo již pár dní, téměř dva týdny a já si již nebyla schopná vybavit toho neznámého muže. Jelikož jsem tento večer měla jít na nějakou společenskou akci, vstala jsem tedy a pokračovala rovnou do sprchy. Smývala jsem ze sebe všechny ty nepříjemné pocity z neznámé bytosti. Ačkoliv to byla již delší doba od našeho prvního (doufaje posledního) shledání, stále jsem měla uvnitř nepříjemný pocit. Těžce se mi ráno vstávalo, nikoliv únavou, neměla jsem zrovna příjemné noci, spíše plné strachu a nepříjemných vzpomínek.

Inu, vylezla jsem ze sprchy, která mi měla pomoci načerpat síly a lepší náladu. Své mokré tělo jsem obmotala ručníkem, který nebyl zrovna dlouhý. Vyšla jsem z koupelny, na mém těle se stále třpytili kapky vody.

Vkročila jsem tedy do kuchyně, když najednou slyším cosi za mými zády. Chci se otočit, ale najednou cítím špičku kuchyňského nože na mých zádech. Zalapala jsem po dechu, vnímaje každý nadcházející krok osoby, která mě takto ohrožovala. "Kdo.. Kdo jsi?" vysoukala jsem ze sebe mezi prvními slovy. "Jsem tvůj zachránce" pravil muž opět stejně hlubokým hlasem, který jsem slyšela před několika týdny, jenž jsem si nebyla schopná vybavit v takové přesnosti, jako jsem ho slyšela teď. "A co, co po mně chceš?" pokusila jsem se dozvědět důvod nože na mém těle. "Tebe, má překrásná" pravil s velice zvláštním, ba přímo děsivým hlasem. Zároveň se přitom ďábelsky nahlas pousmál, jako to bývá jen ve filmech. Nevěřila jsem tomu, co slyším. Mé myšlenky běžely mou hlavou rychleji, než letí úvodní slova ve Star Wars. Slyšela jsem další kroky. "On tu ještě někdo je?" tázala se má zvědavost. "Ano, je. Je nás tu více" zasmál se muž, ale nůž stále přes veškerou jeho 'vtipnou' stránku nesundal.

Kroky jiné osoby směřovaly ke mně. Osoba si nestoupla za mě, jako onen muž, nýbž čelem k mé tváři. Nemohu říct, zda byla krásná, či ohavná, protože si ji ze vší té hrůzy nevybavuji. Jediné, nač si vzpomínám, je, že byli tři. 2 muži a jedna žena. Právě ta žena stála přede mnou a mučila mě různými doteky, přejížděním její zrabní po mém těle. Bylo na ní vidět, že si to užívala.

Pokusila jsem se otočit na muže, jenž jsem měla tu čest 'vidět' znovu. Avšak on na můj impulz k pohybu reagoval zeříznutím nože poblíž mé páteře. Neřezal hluboko, spíše mi jen působil kravavé škrábance na mém umytém těle.


Doufám, že se vám pokračování Bezejmenné povídky líbilo, když jste na něj čekali delší dobu. :) Co si pamatuji, dříve pokračování prvního dílu vypadalo jinak, bohužel si na něj přesně nevzpomínám, tudíž zde dávám dohromady minulé myšlenky s novými, tak snad to nebude taková tragédie. :) Další pokračování bude, jsem ráda za každý váš komentáře a četnost návštěv. ;)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama