Tajemná VII

18. února 2013 v 17:58 | Kamča |  Tajemná
Uběhli jsme nespočet kilometrů, metrů a nejednu míli. Ale dech jsme stále naštěstí měli, neztráceli, tudíž jsme pokračovali v cestě. Utíkali jsme do temného lesa ke křišťálovému jezeru, které bylo rozděleno na pár částí. Jednou z nich byla právě ta osudná studánka, která se nás snad pokusila zdemolovat. Našli jsme postupem času to největší jezero a zkusili říct své modlitby do něj. Bylo obrovské, zmrzlé. Čarodějnice nám stihla pouze říct pověst, která se o něm léta v této zemi povídá. Jeho příběh byl starý doopravdy několik desítek let.

Povídá se, že prý žila princezna této říše, která vládla sama, aniž by měla titul Královny. Tím se myslela Královna nebes - post nejvyššího umístění v tomto kraji. Princezna byla zklamaná, že neměla svého krále, který by ji pomohl v těžké době této přenádherné země. Proto, když jí otec domluvil sňatek s jiným mužem, jen aby ovládli i jiné kraje celého světa, utíkala do lesa, kde mohla všechny nářky ze sebe vyplakat. Brečela tak dlouho, měla přeci několik dobrých důvodů. Nechtěla svou zemi, svůj lid dostat pod nadvládu nějakého vůdce, kterému jde jen o bohatství a větší prostor. Vždyť tato nebeská krása je stvořena pouze pro ně. Pro krajany. Z jejích nebeských, jasných, velice upřímných slz vznikla křišťálová jezera. Není to pouhá čirá voda, nýbrž její slzy. Alespoň takto se to léta povídá.

Zajímalo by mě, jak mohla vládnout sama. Jsem zvyklý, že královna má svého krále a královské povinnosti nechává na něm, jelikož k tomu ženy přeci nejsou předurčeny, ne? Nemají mít starosti, větší zodpovědnost než za sebe a potomky, mají být v pořádku a mít své muže, kteří se o ně budou starat výměnou za teplé jídlo do žaludku. Ale výchova je výchova, že?

U jezera jsme se zastavili. Jen málokdo se prý odvážil z něj kapalinu odolat. Pokračování této povídačky je prý takové, že ti, co sebrali odvahu a ochutnali vodu z oněch jezer, nepřežili. Jaká byla jejich smrt, to už nám žena nestihla říct. Možná bolestivá, možná mučivá. Jenže my byli tak žízniví, že jsem to jako první z naší dvojice okusil. Voda chutnala neobvykle. Sladká chuť hořkosti a jakoby se do ní mnoho soli vysypalo. Třeba tím přetvořím povídačku, že jeden přežil. Když jsem si byl jistý, že je voda v pořádku, nechal jsem napít i Ayu.

Později jsem si uvědomoval, že jsem byl možná pod její ochranou. Ani jí se nic nestalo z ukojení své žízně. Ona je přeci také princezna. Do teď nevím, jestli to nebyla ona ztracená, ztrápená a nezamilovaná princezna, která utekla svému otci, aby potvrdila to, že si neznámého muže prostě nikdy nevezme. Její krása by to vysvětlovala. Také to potvrzuje, proč po nás jdou právě tyto temné síly - nevzala si jejich pána pekel, musí zemřít.


Jak to bude dál si můžete přečíst v pokračování této povídky. :) Snad to bude brzy. Děkuji za čtenost a vše kolem. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 redfox222 redfox222 | 19. února 2013 v 17:54 | Reagovat

jsem moc rad ze jsi z5 a je ti lepe :) dekuji za pokracovani, budu se sem pravidelne vracet, abych vedel jak to dopadne

2 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 19. února 2013 v 19:11 | Reagovat

[1]: No, stále jsem mimo svůj domov, ale lépe mi je. :) Neděkuj, jsem ráda, že to vůbec někdo čte. Děkuji, že se sem hodláš i nadále vracet, doufám, že nejen kvůli Tajemné. :)

3 Soff* Soff* | Web | 22. května 2013 v 21:07 | Reagovat

Já to prostě žeru. Máš to asi dost promšlené, co? :)
Jdu zase na další, ať jsem tedy dnes kulturně vzdělaná.
Ne, vážně..Měla by jsi psát delší díly, jinak se ti hladoví čtenáři vzbouří! :D

4 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 22. května 2013 v 21:09 | Reagovat

[3]: Pozdě, už jsem povídku dokončila. :D Xtý díl je ten poslední. :D Ale klidně vymyslím novou povídku. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama