Tajemná VI

17. února 2013 v 18:12 | Kamča |  Tajemná
Hrůza se uvnitř našich těl a myšlenek měnila pomalu v přípravu na smrt. Slyšeli jsme hlasité kroky, které odváděly naše smysly od očekávání dalších přírodních katastrof. Vítala nás matka příroda, která později spustila příkaz: Seek and Destroy (najít a zničit).

Vydali jsme se na útěk. Už uplynulo mnoho času, divím se, že jsme ještě nebyli mrtví. Utíkali jsme do příbytku oné ženy, avšak ona se při boji o život ztratila, rozplynula. Vůbec nevím, kam zmizela. Stihli jsme to a zůstali v její krásné chaloupce. Ale i tam ta krása nebyla uklidňující. Věděli jsme, co se bude dít, ale zároveň jsme nevěděli, co máme čekat.

Aya byla vystrašená, její dech se rozhlédal po celém širém okolí. Přiznám se, že můj tlukot srdce na tom nebyl jinak. To byla panečku hudba strachu. Vítr se venku neuklidnil, jenže my jsme byli unavení a našli zde ložnici. Ulehli jsme vedle sebe, byť ve skrze přátelském pojetí, do postele a při světle svíček se objímali, abychom alespoň trošku obelhali naše myšlenky. Mé srdce v tu chvíli bušilo jen pro ni. To ona nesmí zemřít. Já jsem si v tu chvíli připadal přesně jako ten posel, který pro mě neznamenal nic více než královský šašek. Byl jsem bezcenný, ale věděl jsem, že mohu bojovat a udat cenu života této princezně z jiné země. Možná, že byla ze země zaslíbené, nevyřčené, jako byla tato krásná země.

Nevzpomínám si, jak se nám to podařilo, ale uklidnili jsme se a pomalu přecházeli do lehkého spánku. Opět nás unášely nádherné sny pryč z této ďábelské situace. Jenže když svíce téměř dohořela, rozevřely se prudce dveře, ve kterých stál velký, silný Rytíř smrti. Urychleně a vyděšeně jsme vyskočili z postele, snažili se skrýt před jeho všemohoucím zrakem. Svíce se rychlostí větru zvrhla a povlečení, jenž zdobilo postel, chytilo menším plamem, který se později rozdoutnal. Já nevěděl úniku. Slyšel jsem jen jeho hluboký vítězný hlas.

Klekl jsem si a nic nevnímal. Spráskl ruce k sobě a s upřímným hlasem jsem se začal modlit za naše životy. Sice jsem znal pravdu, že nebýt té mé směšné záchrany princezny, byl bych živ a zdráv, v klidu doma ve svém malém stavení, ale také jsem ničeho nelitoval. Co se má stát, se stane.

Ad primum arbor non corruit ictum,
Aequat omnes cinis, impares nascimur, papers morimur.
Quem di diligunt, adulescens moritur.
Ad consumationem saeculi!

Aya se pokoušela najít a poprášit muže solí, ale marně ji nenacházela. Avšak pak si vzpomněla, že dobrem se na zlo nesmí. Jelikož sama princezna věřila jen v jediné božstvo, nosila u sebe svěcenou vodu. Rozlila ji od prahu, aby to nemohl překročit k nám. K závěru zbytek vylila na něj, lehce to zadoutnalo. Objevil se slabý dým, menší skučení a my utíkali oknem. Hnali jsme opět přes všechny pole, louky, přes nejedny hory. Snažili se utéct před vlastní smrtí. Byla noc, na přírodě bylo znát, že jsme odhalili tuto zemi, kterou bych nazval: Terra incognita, pro nejednoho ďábla, který ji každým krokem dokáže nenávratně zničit. Toho jediného mi bylo líto. Nasadil jsem svůj život pro život její (Vita per la vita), jen jsem doufal, aby to dopadlo dobře. Krajinou se rozléhal rozčilený křik všech všemocných, jenž se nás snažili najít a pokud možno - zneškodnit.



Zde máte druhý díl. Nebojte se, wifi na chatě opravili (jsem na pomezí Polska s Českem), takže pokračování také bude. Není zrovna dobré počasí, tudíž nebudu tolik času venku, ale spíše u počítače a při nějakých sportovních záležitostech, ačkoliv bych neměla. Doufám, že se vám tyto dva díly líbily a přijdete si pro pokračování. :) Také vám sem dám pro neznalost latinského a italského jazyka, který jsem zde použila, překlad.
(Řeč, jenž hlavní hrdina řekl při modlitbě:
Strom neklesá na první úder,
Všechny srovnává smrt, nerovni se rodíme,
rovni umíráme.
Koho má Bůh rád, toho nechá zemřít v mládí.
Až do skonání věků) (Terra Incognita = Země neznámá) (Vita per la vita = život pro život)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soff* Soff* | Web | 22. května 2013 v 21:01 | Reagovat

Tady sis hezky napravila reputaci - konečně je to pořádně dlouhé! :D
Už nevím, co ti psát. Asi to, že je to pořád stejně dokonalé, co? :)
Ale to ty moc dobře víš.
Takže ti napíšu - baví mě, jak se pořád snaží zachránit, to se mi líbí. Spousta akce a napětí jen tak dál! :)

2 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 22. května 2013 v 21:04 | Reagovat

[1]: :) Děkuji, Sofí. :D Jsem ráda, že se Ti to (zatím - muhahaha) líbí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama