Svět bez iluzí

10. února 2013 v 14:51 | Kamča |  Realita
"Nyní již žiji ve světě bez iluzí,
je toho tolik, co mě mrzí."

Realita bere dech každému z nás. Někomu životy, někomu dobrou víru, že se druhý den probudí a bude zase fajn. Dovolte, abych vám ukázala můj svět od počátku, co mě zde sužují větší pocity, než byly potřeby potravy, spánku a lásky (tím myslím dětské nevinné potřeby základních životních funkcí).

  1. Jakmile se mi rozšířily obzory a já začala chápat, že jsem maličký tvoreček, který také něco potřebuje, zjistila jsem, že potřebuji otce. Jako malé dítě jsem ho často postrádala, protože jezdil na dlouhé pracovní cesty (možná nebyly pracovní, nevím, teď již nevěřím tomu, co vím, ale co vidím), já ho viděla jen párkrát, tudíž není divu, že jsem mu říkala jménem, nikoliv "tatínku".
  2. První potřeba byl tedy otec. Ten nepřicházel. Pamatuji si scénu, kdy jsem byla o něco větší a udělala si velký celozrný rohlík s okurkou a salámem. Jenže tolik toho zase nesním, tak jsem ho schovala a sebe také. Otec ho našel a byl hrozěn rozčílený. Já to sváděla na své italské bratránky a snažila se schovat. To jsem měla doopravdy strach.
  3. Když bráchovi bylo asi 13 let, tak se naštval na tátu a rozhodl se, že půjde na vojnu. Vyběhl ven z domu a já rychle za ním. Nedokázala jsem si bez svého punkového bratra představit svět. Když jsem ho s pláčem našla, prosila jsem ho, ať neodchází. Jenže on si stál za svým a já žádala, aby mě vzal tedy s sebou, že tam bez něj být nechci.
  4. Měla jsem dlouhodobé bolesti hlavy a šla k doktorce. Udělala krevní testy, řekla, že výsledky budou v pátek. V pátek volala, že jsem zdravá jako rybička, přitom já měla 39 °C horečku. Což nebylo příjemné, když jsem měla v sobotu odjet na první lyžařský kurz. V noci máma po telefonu ukecala učitele a já odjela. Poslední sbohem mým 2 fenkám a odjela jsem. Ten den se ta nejmladší z nich, na které jsem byla závislá, ztratila. Brečela jsem, celý kurz nelyžovala a byla v karanténě kvůli nemoci. Až poslední den jsem se vydala na sjezdovku a přetrhala si vazy v ruce. Na specializované chirurgii mi řekli, že budu mít problémy se zády.
  5. Pak přišel den, raději nebudu jmenovat, kdy to bylo (do teď si pamatuji přesné datum a čas) a já byla nedobrovolně použita pro choutky mého tehdejšího kluka. No, byla jsem zvyklá se nechat utlačit a proti strach nebojovat, takže jsem se to snažila bezmyšlenkovitě přetrpět dál (trvalo to dva roky).
  6. Nastává doba, kdy moje máma má poměrně zvláštně zbarvenou tvář a nemůže mluvit. Ptala jsem se jí, co se stalo, ale až sotva druhý den mi dokázala říct, oč šlo. Otec jí uhodil. To ve mně hrklo a měla jsem ještě větší obavy. Nemyslím o svou osobu, ale o ni, o bráchu. Vnímala jsem hlavně potřebu, abych je ochránila, ačkoliv jsem byla nejmladší člen rodiny.
  7. Pondělí, září - přicházím domů ze školy a otec mi oznamuje, že se budou rozvádět. Že se rozpojí svazek mých rodičů. Tušila jsem to několik let, ale teď, když tu větu vyřkl s vážným a smutným hlasem, nedokázala jsem zadržet slzy. Brečela jsem asi 3 hodiny, zatímco mě otec odvezl do Prahy, abych nemohla mluvit se svou matkou. Pak jsem ji viděla, když si balila kufr s pláčem. Můj brácha tehdy hodně vyjel po tátovi a po dědovi. Div se neporvali. Brečel, nenáviděl je.
  8. Teď se nacházíme v době, která je zhruba teď - rok 2013. Nedávno mi máma s poměrně chladným hlasem řekla, že celých pět let ví, co se stalo mé malé fence. Zastřelili jí. Do teď nemohu uvěřit, že jsem 5 let naivně věřila, doufala, že žije, ale nakonec víra byla k ničemu. Ach, sladká realita. Mimochodem - lítám po nemocnicích, protože jsem si poranila dlouhodobě páteř. Příjemný svět.

Tak tohle je mé méně pozitivní já. Krásná historie, že? Ale nebojte, je tu i kladná část. :) Po skončení vztahu s oním hulvátem se mi naskytla možnost být s krásným, šarmantním elegánem. Inu, stalo se tak. Sice i zde jsou problémy, ale myslím, že nejsou neřešitelné, stačí ustoupit ke kompromisu. Avšak nejen vztah s mým otcem, který tu pro mě již není, ale i jiné, mě naučil, že iluze jsou jen bolestný odraz našich myšlenek, které nemusíme vždy vyplnit. Je důležité si své sny splnit, neříkám, že ne. Avšak člověk, kterému bych měla nejvíce věřit, mě v jeden moment roztrhal na kusy a já si uvědomila, že v realitě musíme věřit sami sobě. Vítejte v mém světě bez iluzí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 iheart-hemulkaxutebow iheart-hemulkaxutebow | E-mail | Web | 10. února 2013 v 15:56 | Reagovat

Pekný článok :) A mimochodom máš krásny blog :)

2 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 10. února 2013 v 16:00 | Reagovat

[1]: Och, děkuji. :) Avšak brzy se změní pravděpodobně jeho vzhled. :)

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 11. února 2013 v 0:55 | Reagovat

Nakolik dovede být svět ke člověku krutý, natolik by mu to měl vrátit v pozitivních žážitcích. Doufám, že tomu tak bude, nebo je, i u Tebe.
Nádherný vzhled blogu=)

4 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 11. února 2013 v 8:03 | Reagovat

[Smazaný komentář] Ach, děkuji, avšak doufám, že tomu brzy bude takto. Po dnešním ránu už doufám, že to byla poslední hnusná kapka. Vzhled pravděpodobně změním, když se mi to povede. :) Děkuji

5 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 11. února 2013 v 8:03 | Reagovat

[Smazaný komentář] Ach, děkuji, avšak doufám, že tomu brzy bude takto. Po dnešním ránu už doufám, že to byla poslední hnusná kapka. Vzhled pravděpodobně změním, když se mi to povede. :) Děkuji.

6 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 11. února 2013 v 8:04 | Reagovat

[Smazaný komentář] Ach, děkuji, avšak doufám, že tomu brzy bude takto. Po dnešním ránu už doufám, že to byla poslední hnusná kapka. Vzhled pravděpodobně změním, když se mi to povede. :) Děkuji. :)

7 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 11. února 2013 v 8:37 | Reagovat

[Smazaný komentář] Och, děkuji. Po dnešní hnusné kapce do poháru plného vlastní krve doufám, že to byla poslední a bude už jen lépe. Děkuji, děkuji. :) Vzhled budu pravděpodobně měnit.

8 Jindra Jindra | 12. února 2013 v 2:48 | Reagovat

Chtělo by to změnit navigaci na nové články, bez neustálého proklikávání rubrik není poznat, co přibylo nového.

9 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 12. února 2013 v 10:17 | Reagovat

[8]: Nyní blog předělávám, děkuji za připomínku. ;)

10 Jindra Jindra | 15. března 2013 v 1:30 | Reagovat

Tak už končíš s blogováním?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama