Přestaň se bát

21. února 2013 v 11:02 | Kamča |  Problémy 21. století

Vezmi mě za ruku a přestaň se bát . . .


Seděla jsem v osamělé kavárně, kde nikdo nebyl dobrých pár let. Vždy se zde vystřídalo několik zákazníků, nejvýše tři za den. Proč? Protože obsluha je pořád stejná, prostředí je pořád stejné. Vše je pořád stejné. Žádné změny. Lidé přeci milují nové a nepoznané, jinak by Adam s Evou v ráji nechtěli okusit jablko zkázy.

Upíjela jsem ze svého čaje a uvědomovala si, jak lehký je život, ale jak těžké je bytí. "Je v tom rozdíl?" Ptají se mě posluchači, když večer vylívám své srdce ke klaviatuře místního hudebního nástroje, kam se lidé chodí pobavit, ale občas se zde najde den, kdy chtějí vypnout a neexistovat. V tom případě jdou také sem. Poslouchají žalostné tóny, které hraji na klavír, a odcházejí zničení, bez energie, naprosto na dně. Nevidí v tom jiný smysl, který se snažím objevit uvnitř své duše i já. Chtěla jsem, aby nebyli zklamaní, když já hraji zklamanou píseň, měli být šťastní z toho, že oni tohle neprožívají. Když jsem hrála veselé písně, smáli se, takto přebírali mé nálady na sebe, jako já brala jejich smutek na své tělo, do svých myšlenek, aby se oni mohli smát. Ale i přesto jsem někdy chtěla skončit.

Párkrát za svůj život jsem se o to pokusila. Myslím, že jen jednou mě cosi zastavilo, když to bylo opravdu o vlásek. Vyváznout smrti takhle lacině, ale v objetí vlastní nenávisti, proseb o odpuštění, uvědomění si, že vlastně smrt není řešení, když si pro ni jdeme sami a brzy, pro mě znamenalo ztrátu vlastní ctnosti. Správný čas přijde, ona si nás nechce vzít, když chceme my ji. Tenkrát jsem toužila po tom, aby moje krev z žil vystoupila na povrch a spatřila světlo tohoto špinavého světa, který mi tenkrát připomínal spíše jen hnusný pajzl. Jenže životy se proplétají, jako ruce zamilovaných párů. Mé pohledy na svět se změnily, nemám sílu poslouchat nářky druhých, kteří chtějí ukončit svůj život až moc lehkomyslně, aniž bych je nezastavila, neprobrala ránou.

Hrála jsem na klavír, ať se dělo cokoliv, ať byla doba zlá, nebo byla doba hezká. Nikdy jsem nepřestávala přiznávat své city tomuto nástroji. Nyní si uvědomuji, že to je ten hlavní problém. Přestat se bát. Všichni si říkají, že dnešek nejistý se zdá, co tedy můžeme čekat od zítřka? Chci vám posledním výkřikem říct, co můžeme čekat, avšak stát se to hned nemusí, když nebudeme věřit. Sice si můžeme říct, že tohle je noční můra a zítra tomu nebude jinak, ale my si můžeme také říct, že dnes je tomu tak, následující den tomu bude onak (jinak). Zítra se probudíme a máme jinou šanci na nový život, jen se ji chopit. Pokud nejsme nyní spokojení, stačí se jen ohlédnout, zavřít dveře minulosti, která nás stahuje dolů a odejít. Jen chytit za ruku a přestat se bát.


Tímto článkem jsem chtěla pouze opomenout lidské chování. :) Snažím se pod tvrdou slupkou tohoto tématu najít něco, co je křehké a může nám pomoci v následujících dnech, i letech. Problémy nepatří 21. století, ale jsou naše. Jen náš pohled na svět, na život, na druhé, i na nás samé, je problémem. V jiné době lidé neměli pocit, že jsou nějaké globální problémy, protože měli rodinu, byli šťastní, měli něco, pro co jim stálo žít. Když slyším sem tam od někoho, jak chtějí být úspěšní (a nejlépe ve všem), raní to vždy mé srdce. Protože jsem asi z jiné doby, toužím po rodině, po lásce mezi lidmi, nikoliv po penězích, po pochvale od šéfa. Ano, je to krásný pocit, ale můžeme pro takový kus papíru ztratit své blízké. To je problém. Někdo ho nemá, jiný ano. Zkusme se tedy probrat do jiného dne plného štěstí a radosti, kde tóny mého zastaralého klavíru znějí tak sladce a zamilovaně, tak vesele. Jen zmáčknout to pomslné tlačítko START.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenin Lenin | Web | 21. února 2013 v 11:34 | Reagovat

Přečetla jsem jedním dechem. A tak nějak nevím, co říct. Vzala si mi slova, ale chytla mě srdce. Máš pravdu, největším problémem je málo lásky.

2 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 21. února 2013 v 11:41 | Reagovat

[1]: Och, krásný komentář. :) Děkuji mnohokrát. Problémem jsme prostě my samí, když jsme takoví, jací jsme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama