Posaď se a zapomeň . . .

17. února 2013 v 18:39 | Kamča |  Originál
Čtenářům tohoto článku bych doporučila pustit si k příjemnějšímu čtení tuto píseň.

Představte si, že jste sami v jedné místnosti. Uvnitř se nachází pouze jedna židle. Posaďte se na ni a dívejte se proti zdi. Židle je umístěna přesně uprostřed pokoje. Jakou vidíte zeď? Řekněte si, že je to odraz vás samotných. Je barevná? Nebo je černobílá? Nevadí ani jedna odpověď. Pouze si dokažte představit, že jste uzavřeni sami se sebou v jedné místnosti. Žádná okna, žádné dveře. Jste tu jen vy. Jak se cítíte?

Přecházejme o stavu, kdy zvolna dýcháte a snažíte se vzpomenout. Vybavte si váš nejkrásnější zážitek, o kterém víte, že se může stát jen jednou za život, aby to bylo v ten pravý okamžik a se správnými lidmi. Jenže kdo je ten pravý? Co je správný okamžik a vhodná doba? Představujte si nejkrásnější větu, kterou vám někdo řekl. Přehrávajte si vaše staré pocity opět uvnitř, jako byste tam měli nějakou CD-ROM mechaniku, která po vložení CD disku dokáže znovu zobrazit staré vzpomínky. Protože ony jsou staré, i kdyby se staly dnes. Každá z nich je totiž neopakovatelná, nikdy nemůžeme zažít to samé dvakrát, proto si važme každého krásného okamžiku, tak jako nás ničí ty bolestné. Oba dva typy nás podporují.

Poslouchejte znovu dokola zpěv té krásné věty, vybavujte si staré pocity, pohledy, všechno, co jste v tu chvíli vnímali. Vydejte se na chvíli po cestě, jenž vás zavede do ráje minulosti. Stačí se jen posadit, uklidnit a uvědomit si, že život za to stojí. Nebojme se, že v přítomnosti uděláme chyby, na které budeme doplácet v budoucnosti. Co se má stát, stane se. Vycházejme z chyb minulosti, aby se již nemusely zbytečně stát znovu a věřme, že i sami se sebou jsme schopni vycházet.

Nyní si představme, že proti vám se zobrazuje druhá židle. Na ní je osoba, které něco vyčítáme, která nám ublížila. Podívejme se jí do očí a řekněme jí, že je vše odpuštěno. Že ačkoliv to byl neskutečný hřích, který rozdupal naši duši na milion částic, naše srdce roztrhal na ty nejmenší skleněné střepy, potopil nás do vlastní krve, dokážeme odpustit. Pokusme se říct vše, co jsme cítili tenkrát, když nám bylo ublíženo a vše, co cítíme teď. Druhou variantou je, že si představíme někoho, kdo nám byl blízký a odešel z našeho světa. Jelikož i jemu můžeme dávat za vinu, že odešel a nás tady nechal. Byli jsme smutní, v depresích, nedokázali jsme jíst, spát, myslet, aniž bychom nemysleli na onen okamžik, kdy nás definitivně opustila jeho duše. I když v sobě cítíme spoustu bolesti, pokusme se mu říct, že ho máme rádi a konečně se s ním rozloučit. Takto se postupně zbavíme lidí, kteří nám ublížili a získáme nadhled nad námi samými.

Stačí jen zůstat chvíli sami se sebou a uvědomíme si mnoho chyb, příčin, mnoho dobrého. Můžeme se v tu chvíli zžírat nenávistí, ale po té se konečně začne objevovat malé světélko, které prosvěcuje znovu nalezené okno. V poslední řadě se objeví dveře, abychom mohli odejít a nechat naši minulost minulostí. Nyní je na čase žít!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Náhodář Náhodář | Web | 17. února 2013 v 19:04 | Reagovat

Překrásný článek:) Pravdivý a podle mě i vypovídá o hodně věcech z tvého života. Každý z nás si tím musí projít. Tím špatným, tou špatnou zkušeností s někým, koho jsme si cenili. Přenést se přes to je proces, který nelze uspěchat a na samotné přenesení se musíme být opravdu silní a vnitřně odhodlaní. Jak píšeš, podívat se do očí, říct vážím si tě a odejít. Zabouchnout dveře a minulost nechat v té prázdné místnosti.

2 frienship-lives-4ever frienship-lives-4ever | 17. února 2013 v 19:52 | Reagovat

<3 úžasný článek :)

3 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 18. února 2013 v 10:06 | Reagovat

[1]: Ach, to je tak krásný komentář. Dlouhý a plný pravdivého. :) Děkuji za něj. Sama si myslím, že bychom měli hodně vydržet, bojovat, nikoliv veškeré přetrpět. Od toho tu nejsme. :)Ano, zavřete oči, odcházím. :)

[2]: Mnohokrát děkuji. :)

4 Miss,kate Miss,kate | Web | 29. dubna 2013 v 15:44 | Reagovat

to je taková nádhera. Hrozně se my to líbí jenom pár blogů je tak nádherných

5 Massacrew Massacrew | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 16:07 | Reagovat

[4]: Oh, nedoufala jsem, že by tento zapomenutý článek, na který jsem byla poměrně hrdá, někdo ještě narazil. :) Udělala jsi mi velkou radost, děkuji, že se Ti můj blog i článek líbí. :)

6 Miss,kate Miss,kate | Web | 16. května 2013 v 14:10 | Reagovat

[5]: já jsem ráda že se ti to líbiilo tvůj blog je moc pěkný

7 Kamča Kamča | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 21:31 | Reagovat

[6]: Mnohokrát děkuji. :) Napsala jsi to v den mých narozenin, když můj kamarád zemřel.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama