Osoba stejné krve

13. ledna 2013 v 20:59 | Kamča |  Originál

Matka . . .

Možná si říkáte, co jsem to za dítě, že píši článek o své matce. Už jen to označení "matka" se mi nelíbí. Znám pár lidí, kteří své rodiče nenávidí, ale je jim kolem 12 let a to tak obvykle bývá.

Moje mamka se narodila (myslím, že) v Praze, ale nijak zvlášť se s ní nestačila sžít. Měla velice těžký život, jelikož neznala svého vlastního otce, ale jen ty nevlastní. Pak přišla bohužel (a naštěstí) kapitola jejího života, která byla asi tím nejhorším, ale i nejlepším zážitkem. Potkala mého otce.

Jak je vidět z mého textu, tak s otcem nemám zrovna vřelý vztah. Ono to vlastně ani nejde, když věčně jen řve, nadává a mlátí do věcí (někdy i do zvířat, což mi vadí mnohem víc). Mamka ho potkala, to jí bylo asi kolem 18? Nakonec se stala svatba - byla těhotná. Po 9 měsících jsem se nenarodila já, ale můj starší bratr. Další úžasná osůbka v naší rodině, a že nás moc není.

Za pár let jsem přišla na svět já. Nevím ani proč. Vlastně ani nemám tušení, proč vidím svého otce tak odlišně, než-li můj bratr. Ale tak - byl jeho prvorozený, vlastně ho ani nechtěl. Asi ani mě ne. Nikoho z nás, ale na to se přišlo až v průběhu desítky let.

Teď něco o té osobě stejné krve - moje mamka je skvělá osoba. Ano, i já měla to hloupé období, kdy jsem utíkala a nevycházela s ní dobře. Nebo pro jistotu - nemluvila. Ale pak se to obrátilo, já zjistila, jaký je otec, a vrátila se. Otec byl důvodem, proč jsme všichni měli chuť se opít tak, abychom se neprobudili. Také jsme měli chuť zemřít, jen abychom s ním nemuseli žít. Až na mého bráchu, ten s ním má celkem neutrální vztah. Otec totiž nesnáší ženy a zároveň je miluje. Nemá rád nás - jeho ženy. Ale nepoznané? No, bože! Může se zbláznit!

Máma taková nikdy nebyla. Neulítala jinam. Nenechala rodinu samotnou, ať se stará. Vždy tu pro nás byla, ačkoliv jsme měli puerťácké období, kdy jsme se vážně nechtěli svěřovat. Teď je konečně šťastná, ačkoliv nás bude čekat to nejtěžší období. Vlastně jsem se v ní 9 měsíců čvachtala, zničila jí postavu, a přes to mě miluje. Je to hezké. Přála bych každému z vás tak dobrý vztah se svým rodičem, ještě lépe rodiči, jako mám právě já s touto vyjímečnou ženou.

Ano, má stavy, kdy se lituje, kdy něčeho lituje, ale i to se dá zvládnout. Nemám ráda, když brečí a jsem na ní přísná. Říkám jí, ať nebrečí, ale je to z toho důvodu, že to nemohu vidět, slyšet. Jak brečí někdo, koho miluji. Jak trpí. Vím, že je to těžké, ale mě to bolí daleko víc. Jsem tu proto, abych jí pomohla a dokázala, že svět bude krásnější, že se na tom už někde pracuje, stačí jen chtít.


Doufám, že pro každého z vás je vaše matka andělem strážným, protože právě ona vás přivedla na svět a dala vám možnost žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mirka mirka | 17. ledna 2013 v 8:40 | Reagovat

...uufff,jsi zlatá, ještě že tu teď nejsi :-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama