Jak změnit nenávist

27. ledna 2013 v 15:09 | Kamča |  Změny

Láska přichází se svou sestrou.

Jakmile jde o sesterský vztah lásky, je to žárlivost. Nedokáži říci, že nenávist je sestra lásky, řekla bych, že nenávist je spíše sestra přátelství. Mnohokrát jsem slyšela, jak lidé, kteří se dříve milovali, nyní nedokáží druhého ani vidět. Proč se to děje?

Nenávist přichází, kdykoliv máme někoho rádi. Nebo dokonce milujeme. Jak ovšem změnit nenávist zpátky k milostným, či přátelským citům, toť jest větší oříšek. Občas procházím mezi svými myšlenkami, přemýšlím, jak se tohle vůbec mohlo stát.

Každý rodič miluje své dítě. CHYBA! Milovat ho nemusí, pokud on sám cítí uvnitř sebe až moc nenávisti. Tady je chyba číslo jedna. Jakmile se někdo z nás stane rodičem, byť nečekaně, neplánovaně, nechtěně, měl by své dítě milovat, protože to je dar. Právě sám daroval novému človíčku život, dal mu možnost změnit svět. Ale s nenávistí se změní jen ve válečné bojiště. Tak proč tolik nenávidíme lidstvo? Nějaké určité lidi? Proč nenávidíme styl hudby, života, určité jídlo, zvíře, barvu.

Vždy je něco, co nám vadí, ale měli bychom se naučit najít na každé věci, či na každém živém, něco kouzelného, něco zač bychom ho mohli mít rádi. Každý z nás má v sobě kousek dobra. To, že se lišíme například sexuální orientací, neznamená, že jsme divní, nechutní, že nejsme normální. Jen jsme neovlivnitelní názorem ostatních, což je dobře. Každý by si měl zachovat svou důstojnost, své názory, být žena s mužem nemusí. Ať je to vztah mezi ženami, či mezi muži.

Neměli bychom někoho odsuzovat pro jeho jedinečnost, odlišnost, originalitu. Tak je lepší v některé oblasti, přejme mu to! Upřímně nevím, kam se lidstvo dostane s pohledem na každého skrz psty. Neříkám, že každý má milovat každého, ale pokud někoho nenávidíme, vyhábejme se kontaktu s ním, zároveň i s nepříjemnostmi mezi námi. Ale neznamená to, že ho máme pomlouvat, ničit, měnit, přímo zabíjet jeho duši. Nikdo si nezaslouží takové jednání. Lidé by měli být k sobě slušní, pokud to k někomu určitému nedokážeme, straňme se hádek.

Proč ničit život někomu jinému, když ta nenávist je vlastně v nás? Možná je to komplexním vnímáním. Třeba nenávidíme za něco sami sebe, obviňujeme druhé z nějakých chyb, avšak chyba je nejspíše v nás. Vnímejme nejprve zametání na vlastním prahu, po té se můžeme pokusit o nápravu druhých, avšak ne silou.


Doufám, že vám tento na rychlo psaný článek něco dal. :) Jen mě tíží nenávist a nespokojenost tohoto světa, jelikož nevím, proč se k sobě musíme chovat takto. Nikdo nedal povel, že se máme ponižovat, tím, jak ponižujeme druhé, možná také ponižujeme sami sebe. Jak je stanoveno v Listině základních práv a svobod v článku 10., lidé mají právo na to, aby byla zachována jejich lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a jméno. Také se zde píše, že člověk má právo na to, aby druzí nezasahovali do jeho soukromého života. Tak přestaňme nadávat a pomlouvat druhé, začněme chválit a i nám bude připadat život veselejší, když budeme vlastně obklopeni láskou, přáteli a dobrými lidmi. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 27. ledna 2013 v 17:25 | Reagovat

Úolně s tebou souhlasím. :) Kéže by si tento článek přečetl celý svět a vzali si z toho příklad. :) Máš moc hezký blog :)

2 Kamča Kamča | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 17:30 | Reagovat

[1]: Och, velice si vážím Tvého komentáře. :) Vykouzlil mi úsměv na tváři nejen tím, že to vůbec někdo četl, ale především tou skutečností, jenž jsi napsala. :) A děkuji za lichotivé hodnocení mého blogu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama