Ironické pojetí bytí

21. ledna 2013 v 21:35 | Kamča |  Změny
Dívali jsme se na sebe a pomalu zjišťovali, že něco nebude v pořádku. Strhla se snad ta největší hádka v historii našeho vztahu. Pomalu jsem zjišťovala, jak moc ho nenávidím. Že vlastně vše, co jsem obdivovala a měla ráda, se mi proměnilo v pár vteřinách v něco, jenž se mi hnusilo.

Přestávala jsem vidět naději v existenci tohoto pouta. Jeho argumenty byly spíše urážkou, zatímco já se snažila udržet klidnou hlavu a myslet na budoucnost. Po tváři mi sjížděla snad stá slza v pořadí. Již jsem mu neměla co říct, protože jsem ztrácela povědomí o tom, že ho vůbec znám a chci ještě někdy znát.

Hádka plynula několik hodin a vyřkl snad vše, čím mi mohl ublížit. Byl tak agresivní, měl tak jedovatý tón, kterým mě snad chtěl zabít. Já jen s pláčem přihlížela a občas něco dodala, nikoliv tak bolestného, ale spíše ve smyslu, jak mě celá situace mrzí. Chtěla jsem to ukončit. Nevím, jestli celý vztah nebo jen tu vyhrocenou situaci.

Podíval se na mě, políbil mě. Jeho dlaň mi přitom příjemně zajela do vlasů. Pozoroval mé lesklé oči, pustil mou tvář ze svých rukou a s velice zvláštním tónem řekl "Změna je život". Věta, kterou bytostně nenávidím. Vím, že změny se odehrávají, ale tohle je snad ta největší ironie. Do této věty každý sarkasmus nebo tím chce naznačit, jak jim jsou vlastně naše pocity ukradené. Polkla jsem hořce veškeré slzy, hluboce vydechla a podala mu tašku s jeho věcmi. No, změna je život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama