Blízcí odcházejí . . .

3. ledna 2013 v 18:16 | Kamča |  Originál

Muž srdce

Lidé říkají, ba odkonce i citáty, že otec by měl být mužem srdce své dcery. Měl by to být ten, koho dcera respektuje, miluje, kdo miluje ji. Ovšem, stalo se tak, že mě otec přestal mít rád. Byla jsem mu dobrá jen tehdy, když jsem byla vzorná a poslušná dceruška. Jakmile jsem přestala být premiantka třídy, človíček, kterému se nedaří, který je na dně, odhodil mě jako kus hadru. Pak zase přišlo období, kdy jsem byla šikovná a najednou se ke mně hlásil. Jenže v dobu, kdy mi to nešlo, se ke mně choval naprosto nelidsky. V období aktivity si mě naopak kupoval - to bylo jediné, co uměl. Lásku neznal, ale vždy o ní mluvil jako o skryté slečně, kterou také cítí k nám, k jeho rodině. Vždy jsem mu sedla na med jako nevinná včelka. Také se říká, že vrána k vráně sedá. Je vidět, že každý jsme z jiného rodu, otče. Jelikož na Vánoce, by ses alespoň mohl uklidnit a chovat lépe ke své rodině. To, že jsi mi sliboval hory doly a z komára jsi dělal velblouda, jen potvrzuje to, že jsi nic z toho nesplnil. Opět ten sladký a omamný med. Děkuji za tvrdou lekci, že se nikomu nedá věřit. Nic jiného než bolest, slzy, pláč a krev na povrchu jsi mě asi nenaučil - až na tu nedůvěru.

Nejlepší přátelství

Dalším důvodem toho, že píši tento článek, je moje nejlepší kamarádka. Byly jsme spolu rok a hodně jsme toho spolu zažily. Vždy, když potřebovala, držela jsem při ní. Strašně mě mrzí, co se děje a nepřestanu věřit, že se vrátí. Nikdy jsem nepřestala. Vždy na ni budu čekat. Nevím, co víc k tomu mám napsat, protože právě zvažuji mé další kroky.


Vím, že smrt není řešení, ale když mi o Vánocích hlásila máma, že děda umře, přicházela jsem pomalu na to, že už začíná "to" období. Přesně ta fáze mého života, kdy se všechno začne hroutit, aby za rohem mohlo vzniknout něco dobrého, něco lepšího. Vždy se na tom někde v zákoutí a ve skrytu osudu pracuje, jen to málo kdo ví. Kéž by tohle období skončilo tak rychle, jako z rána přišlo. Ztráta celé mojí rodiny z otcovi strany je velice silná, protože jsem s nimi také vyrůstala. Bohužel, oni se vzdali mě a já s tím nemohu nic dělat. Když to hold tak někdo cítí, nebo naopak už nic necítí, asi to tak bude lepší. Jen mi teď zbývá přetrpět bolest, kdy ztrácím otce, rodinu. Neměla bych zapomenout na to, že se musím vzdát i svého psa, který vstoupil do mého života již v dětství. Moje nebeské pianino, které je tak hrozně rozladěné, že nemám to srdce, abych na něj hrála, ačkoliv jsem hrála celých 11 let. Bude to hodně těžké období, ale pokud někdo z vás, dušiček zablouděných, tohle čte, měl by si uvědomit, že štěstí čeká možná i za rohem, jen k němu musíme dojít.

Prosím všechny své blízké (nikdo to asi nebude číst), aby byli šťastní. Ačkoliv s velkou pravděpodobností neznám ani svých pár čtenářů, tak vám chci popřát hezký rok 2013 a roky následující. Hlavně buďte všichni šťastní, protože to mi dává naději, že mohu být šťastná i já. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pukina pukina | 5. ledna 2013 v 23:12 | Reagovat

Bude líp, věř tomu a nevzdávej se. Držím pěsti :-)

2 Kamča Kamča | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 13:05 | Reagovat

[1]: Ahoj, díky moc. :) Doufejme, že ano. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama